Stížnost OSMD u ESLP

Celá právní bitva o zrušení regulace nájemného, která se dostala od českých soudů, přes Ústavní soud a k Evropskému soudu pro lidská práva je kompletně popsána na samostatné stránce “Regulace nájemného u Evropského soudu pro lidská práva”.

Výběr o osudu stížnosti OSMD podané k ESLP je zde.

Česká regulace stmelila poškozené

OSMD pro své členy, kteří měli majetek postižený regulací, zorganizovalo společný postup obhajoby vlastnických práv. Při hledání vhodného právního zástupce OSMD oslovilo několik advokátů a volba nakonec padla na JUDr. Kláru Samkovou, Ph.D., která již u ESLP několik soudních pří vyhrála.
Protože však štrasburský soud nezná pojem “hromadné žaloby”, bylo zapotřebí hájit každého jednotlivého účastníka samostatně. JUDr. Samková jen během tří jarních měsíců roku 2005 přijala plnou moc k zastupování od 1600 majitelů. Během roku 2005 se přidávali další a další. V průběhu let 2005 -2012 se ke stížnosti organizované OSMD připojilo celkem cca 5000 stěžovatelů, kteří dohromady vlastnili v České republice více než 80 tisíc bytů zatížených regulovaným nájmem.

Přehled dokumentace obhajoby vlastnických práv u ESLP trvající od roku 2005 celých 8 let až do roku 2013 s podporou OSMD.

Česká republika, případ uváděný jako Axamit a další versus ČR, 2005 – 2013 

16. června 2005
Podání stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva za 1 600 pronajímatelů (členů OSMD, vlastníků nemovitostí), 16 senátorů Senátu České republiky a OSMD. Stížnost u soudu ve Štrasburku osobně podal místopředseda OSMD ing. Milan Krček a JUDr. Samková.
Celý text stížnosti čítá cca 22 stran a 5 stran seznamu příloh (česky / english / french).

12. července 2006
Ke stížnosti se stále připojují další majitelé poškozeni českou regulací. Z rozhodnutí prezidenta senátu ESLP byla stížnostem organizovaným OSMD přiznána priorita při projednávání ve smyslu čl. 41 Jednacího řádu ESLP.

říjen 2006
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že se nebude zabývat všemi stížnostmi, ale vybral čtyři stížnosti proti České republice jako pilotní. Podle rozhodnutí pilotních případů se pak mají posuzovat další případy.

/Důvod, proč Štrasburk takto rozhodl, není znám. Lze se však domnívat, že alespoň jedním z důvodů byla snaha štrasburského soudu vybrat takové stížnosti, které by stěžovatele diferencovaly podle způsobu nabytí vlastnictví, což je samo o sobě neobvyklý přístup, neboť vlastnická práva nemohou být odlišná podle způsobu jejich nabytí./

• Jedna stížnost byla podána devadesátiletým restituentem žijícím v Kanadě, který však mezitím zemřel.

• Další stížnost patřila osmdesátiletým bratrům, kteří dům v pražských Holešovicích získali na základě zákona o mimosoudních rehabilitacích.

• Třetí pilotní stížnost byla podána plzeňskou firmou vlastnící bytový dům zakoupený v dražbě.

• Čtvrtá stížnost se týkala soukromého majitele, který dům v Brně koupil v roce 1995. Tohoto posledního stěžovatele úplnou náhodou zastupovala právě JUDr. Samková.

/Zvláštní je i fakt, že tři ze čtyř pilotních stížností byly podány až po “hromadně” organizované OSMD./

Vzhledem k tomu, že se tři ze čtyř případů explicitně odvolávaly na stížnost OSMD, JUDr. Samková následně požádala soud ve Štrasburku, aby soud udělil OSMD tzv. statut třetí strany s právem Sdružení ve věci intervenovat. Této žádosti bylo vyhověno.

31. prosince 2007
Stanovisko vlády ČR k podané stížnosti. (česky / english)
Vláda kromě dalších obranných argumentů poukázala na to, že “dobrovolným nabytím vlastnického práva k majetku, který byl zatížen určitým břemenem v podobě regulace nájemného, se dotyčné osoby dobrovolně vzdaly ochrany svého práva na pokojné užívání majetku”.

Z odpovědi také vyplývá doporučení, aby se majitelé domáhali svých práv jednotlivě u soudů.
Je zřejmé, že pod náporem podání 80 000 občanskoprávních žalob by se musela zhroutit každá justice, byť sebelépe personálně a technicky vybavená. Tento postup by mohl také vést k sociálním nepokojům, neboť by proti sobě postavil dvě skupiny osob – majitele a nájemníky. Podpora vzniku antagonismu samotným státem je v přímém rozporu s podstatou a účelem fungování státu.

Mediální očerňování pronajímatelů nabírá na obrátkách.
Polopravdy na blogu Stanislava Křečka, předsedy Sdružení nájemníků, poslance a místopředsedy Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny ČR 3.12.2007 komentuje JUDr. Samková: “Vážený pane Křečku, takže vy už stanovisko Vlády k naší stížnosti máte a můžete se k ní vyjadřovat dříve než se dostala do rukou samotným stěžovatelům?? Inu, tomu říkám rovnost stran…”

leden 2008
Počet pilotních případů se snižuje na pouhé dva, protože jeden ze stěžovatelů zemřel a není vyřešeno dědictví a další dva společní stěžovatelé ve věku 80 let odstoupili z důvodu vysoké psychické zátěže a mediálního osočování. Neunesli tíhu svého veřejného osočování a odstoupili od stížnosti.

30. dubna 2008
Společné vyjádření zbývajících pilotních pronajímatelů ke stanovisku vlády a zamlčování některých skutečností (česky / english)
Mj. není zřejmé, jakým způsobem byly pilotní kauzy vybrány, a tento fakt se může velmi negativně projevit v neprospěch nejen jich samotných, ale především pro aplikaci posuzovaných případů na stížnosti dalších majitelů. Vybrané případy naprosto nejsou vhodné pro jejich projednávání jako případy pilotní.
Dochází ke zveřejňování okolností, které Vláda získala, včetně citlivých údajů o stěžovatelích, jejich rodinách, finančních okolnostech a situaci stěžovatelů. Došlo ale také k úniku vládních materiálů a k jejich neoprávněnému zveřejnění.
Vláda též není schopna zaručit dodržení procesního postupu v řízení před Evropským soudem pro lidská práva a není schopna zabezpečit ochranu stěžovatelů. Vláda toleruje vznik fenoménu „honu na čarodějnice“.
Zmíněn je i deset let starý vládní materiál: „Analýza deformací v oblasti nájemního bydlení“ z 9. 2. 1998, kde Vláda přiznává, že v sektoru bydlení s regulovanými nájmy jsou náklady prosté reprodukce bytového fondu ročně o cca 640 milionů EURO, tedy více než dvojnásobně, vyšší, než nájemné, které je možné vybrat.
Vláda je vyzvána k předložení tajného vládního materiálu V217/2006, který Vláda 26. července 2006 přijala usnesením č. 928. Materiál není veřejně přístupný aby „se předešlo panice obyvatelstva“.

“Podle mého názoru v Praze a možná ještě v některém jiném městě bude třeba zpomalit tempo deregulace tváří v tvář možným dopadům hospodářské krize. Nepochybně bude pro nás všechny levnější zpomalit tempo deregulace než vyplácet masivně sociální dávky na bydlení. … Zisk je správná motivace pro podnikání, ale jeho dosahování nesmí být založeno na deformaci trhu. Plošné sociální dávky, které by si překotná deregulace vynutila, zakládají nerovnost soutěže a tudíž i deformaci trhu.”
Nový ministr MMR Cyril Svoboda, iDnes, 27.1. 2009

„Zaznamenalo SON ČR (Sdružení nájemníků) v poslední době nějaký výrazný úspěch při obhajobě práv svých klientů?
Potěšilo nás nedávné klíčové rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které považujeme za průlomové. Majitelé domů nejsou oprávněni omezovat služby spojené s užíváním bytu, tedy odpojovat nájemníkovi vodu, elektřinu, plyn, a to ani v případě, že nájemník jim dluží peníze.“
Místopředseda SONu Taraba si na webu son.cz 10.2. 2009 odpovídá na otázku

29. června 2009
Soud ukládá pronajímatelům odpovědět na dodatečné otázky soudu.
Odpověď pronajímatelů dodatečné otázky soudu – (česky / english) Soud dal pronajímatelům na zodpovězení doplňujících otázek ve sporu trvajícím již 4 roky původně lhůtu pouze 14 dnů včetně doručení odpovědi soudu. Lhůta byla následně prodloužena na celkem 6 týdnů.
V odpovědi je zmiňováno dalších devatenáct rozhodnutí Ústavního soudu ČR k problematice regulovaného nájmu, je komentován výběr pilotních případů a jsou předestřeny nabídky opravdu reprezentativních případů.

30. června 2009
Odpověď vlády na dodatečné otázky soudu. Vláda zodpovídá na tytéž otázky soudu jako pronajímatelé (česky / příloha 1 / příloha 5 / english)
“…Vláda je přesvědčena, že v případě zmíněných prostředků nápravy nelze rozhodně hovořit o existenci absolutní nemožnosti stěžovatelů a ostatních pronajímatelů v obdobné situaci uplatnit na vnitrostátní úrovni svá práva… Vláda se domnívá, že v žádném z právě citovaných případů nelze mít zato, že by délka řízení byla nepřiměřená. … Vláda je v každém případě přesvědčena, že jak stěžovatelé, tak ostatní pronajímatelé v obdobné situaci měli a mají k dispozici účinné prostředky, pomocí kterých se mohli nebo mohou domoci nápravy případného porušení jejich práva na projednání věci v přiměřené lhůtě…”

červenec 2009
Soud zasílá vzájemně stanoviska vlády a pronajímatelů a žádá každou stranu, aby se vyjádřila ke stanovisku protistrany.

15. září 2009
Uveřejňujeme obhajobu České republiky – Komentář vlády k odpovědi stěžovatelů na dodatečné otázky soudu z 29.6.2009
(česky + english)
Vláda mj. uvádí, že k žádnému „řízenému úniku informací nedochází“. Tomu ovšem odporuje článek na blogu předsedy Sdružení nájemníků Stanislava Křečka „Podivní štrasburští žalobníci“ ze dne 3.12.2007, který obsahuje přímé formulace z textu (následného stanoviska Vlády) a jednoznačné informace, které se následně objevily ve stanovisku Vlády.

Perličkou roku 2009 je návštěva České republiky prezidentem ESLP panem Jean-Paul Costa. Ten zde obdržel titul Doktora práv Honoris Causa na brněnské Masarykově univerzitě a setkal se s řadou politických a státních reprezentantů vč. premiéra Jana Fischera. Návštěva se uskutečnila na pozvání předsedy Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského, který ještě jako ministr spravedlnosti veřejně prohlásil, že majitelé domů s regulovaným nájemným jsou doslova blázni, když se obracejí do Štrasburku a doufají, že by mohli něco vyhrát.

29. září 2009
Pronajímatelé zasílají Soudu svoje komentáře ke stanovisku vlády. V tomto stanovisku jsou podrobně popsány poměry v České republice – (česky / english)

15. července 2010
Soud žádá zodpovězení dalších otázek

29. září 2010
Odpovědi pilotního pronajímatele na další doplňující otázky soudu (česky / english)
37 stran textu s požadovanými fakty a 274 několikastránkových příloh (nájemní smlouvy, korespondence, žaloby, rozsudky,…)

Jak vyplývá z dokumentace sporu, počáteční přístup ESLP byl vstřícný a Soud sám nabídl OSMD přednostní projednání, později však toto přednostní projednání zrušil a v závěrečných fázích spíše hledal vhodný (právní) důvod k zamítnutí uvedených stížností, zřejmě vzhledem k velkému počtu stěžovatelů a extrémně složité administraci sporu. Podle údajů OSMD za dobu 2005 – 2012 již nejméně 200 stěžovatelů zemřelo, v některých případech se ke stěžovatelům připojili i zákonní dědici.

10. srpna 2012
Dopis JUDr. Samkové prezidentovi Evropského soudu (česky / english)
V naprosto stejném případu se Soud rozhodl jednat o stížnostech, kterým nebyl přiznán statut pilotních případů, a navíc
byly podány nepoměrně později, než tato stížnost… majitelé včetně pilotního případu se dostávají do situace, kdy o jejich věci je fakticky rozhodováno v jiném případu, ve kterém nemají ani postavení vedlejšího účastníka.
/…v případu a v nově projednávaných případech je z věci vyloučen řádný soudce ESLP pro Českou republiku, JUDr. Jungwirth.
… ad hoc jmenovaný soudce JUDr. Kühn byl fakticky jmenován do této funkce jednou ze stran sporu, totiž Českou republikou, a nepožívá proto postavení soudce, nezávislého na své zemi…/

 5. září 2012
Odpověď prezidenta Evropského soudu JUDr. Samkové (česky / english):
“Soud se bude případy zabývat v pravý čas. O výsledku budete řádně informována.”

3. ledna 2013
Stížnost evropskému ombudsmanovi (česky / english) na dlouhodobou a účelovou nečinnost Evropského soudu pro lidská práva.

30. ledna 2013
Odpověď evropského ombudsmana (česky / english)
“…ESLP je soudním orgánem Rady Evropy, mezinárodní organizace, která není součástí Evropské Unie. … Evropský ombudsman nemá oprávnění zabývat se stížností…”

5. března 2013
Zamítnutí dvou žalob pilotních případů. (česky / english)
Zamítnutí z důvodu nevyčerpání tuzemských opravných prostředků.                 

14. května 2013

ESLP rozhodl o „nepřijatelnosti stížnosti“ (česky)
Odmítnutí bylo odůvodněno tím, že majitelé před tím, než se obrátili na ESLP, nevyčerpali všechny možnosti, které jim český právní řád dával jako „reálnou možnost“ jak se domoci odškodnění u českých soudů a nakonec u Ústavního soudu.