Naší stavitelští předci nebyli hloupí

Nejúčinnější metodou se jeví kombinace různých drenáží, odvětrání, štěrkových polštářů, odvětraných hydroizolací, případně radikální odizolovaní spodních staveb.

U většiny bytových domů z přelomu 19. a 20. století pozorujeme zejména ve spodních a přízemních částech různé poruchy způsobené neblahým vlivem nadměrné vlhkosti. Naštěstí se většinou nejedná o statické ohrožení, ale kromě estetického hlediska je snížen komfort využití těchto prostor. Majitelé musí vynakládat stále vyšší částky na opakující se opravu omítek a povrchů.

Krystalizace, degradace, plísně

Při dlouhodobém působení vlhkosti na stavební konstrukce se vylučují soli a minerály do konstrukcí a poté vykrystalizují na povrchu. U režného zdiva se tvoří jemné krystalky, které na první pohled budí dojem bílé plísně, či jemné chmýří. V horším případě může zdivo při zatěžování povětrnostními vlivy postupně degradovat.

U zdiva opatřeného omítkou se prakticky vždy narušují krystalizací soli vazby v omítkách, a ta